KOKOTKA PRACHOVSKÁ - JEDNONOHÁ

Cocotcus pulvissaxum - Unus pedibus

Třída - vakoptáci (Sacculum aves)

Rod - kur (Gallus)

Čeleď - bažantovití, jednonozí (Phasianidae, Unus pedibus)

Hmotnost : 

Kohout 900 g

Slepice 800 g

Vejce 50 g - barva krémová

Aktivní hlavně v noci

Kokotka prachovská je dnes již velmi vzácný druh jednonohé létavé slípky, který se ještě v první polovině minulého století poměrně hojně vyskytoval na většině území Prachovských skal v Českém ráji. Její potrava se skládá převážně ze zrnek písku, borového jehličí a medu divokých včel, dále lesních plodů, máku a zbytků jídla, které ve skalách zanechají neukáznění turisté. Vzhledem k tehdy hojnému počtu hnízdících párů byla budoucnost některých skalních útvarů ohrožena nadměrným ozobem a hrozila zřícením. Proto tehdejší správa parku nařídila jejich okamžitý hromadný odchyt a deportaci do jiné lokality. Nikdo však nebral v úvahu jejich stravovací návyky, takže kvůli nedostatku jejich přirozené potravy, hlavně písku, ptáci v novém domově brzy uhynuli. Naštěstí se nepodařilo odchytit Kokotky všechny a zbylé páry se postupně rozmnožují i když velmi vzácně. Ptáci tvoří pár na celý život a podle záznamů místních ornitologů se dožívají v průměru 50 let. Pohlavně ovšem dospívají až ve věku 30 let. Pokud jeden z nich uhyne, pouto mezi nimi je tak silné, že partner krátce na to umírá žalem. Ptáci si hnízdo nestaví, slepice snáší na holou zem pouze jedno vejce většinou na nejvyšším bodě skalního útvaru. Snůška je poměrně vzácná ale pravidelná, probíhá 1. týden v květnu a to pouze v přestupném roce. Tato zvláštnost se zatím nepodařila objasnit ani významným celosvětově uznávaným ornitologům. Po dobu snůšky je přítomen kohout a snesené vejce se spolu se slepicí snaží uložit do vaku, který má ona pod pravým křídlem, kde vejce nosí až do doby než mládě, zcela opeřené  a schopné letu, vak opustí. Pokud se jim během několika pokusů nepodaří vejce do vaku umístit oba místo snůšky opouštějí za hlasitého volání - slepice: ko, ko, ko a kohout: tká, tká, tká. Toto jejich volání bylo pravděpodobně inspirací pro jejich pojmenování Kokotka.  V době blížící se snůšky jsou v blízkosti vytipovaných míst připraveni dobrovolníci místního svazu horolezců, kteří okamžitě po zaslechnutí ptačího volání vystoupají na místo snůšky, vejce odeberou a dopraví do umělé líhně. Mládě se vylíhne za 3 týdny. Ihned po vylíhnutí je mu na hlavu nasazena kožená kukla, stejná jako se používá při výcviku dravců, aby ho vzhled člověka nezbavil plachosti. Jakmile je mládě zcela opeřené a schopné letu, vrací se zpět do volné přírody, zhruba po 6týdnech. Pokud se ptákům podaří vejce do vaku umístit, zátěž narušuje rovnováhu slepici tak, že po celou dobu, než mládě vak opustí, krouží při letu stále doprava. Jakkoliv to může být fascinující dělá to z nich snadný cíl pro dravce a pytláky, kteří je pro chutné maso loví, na druhou stranu to však ornitologům pozorování usnadňuje. Po opuštění vaku mládě ještě několik dnů směr letu vpravo dodržuje a také létá v obrácené poloze nohou trčící vzhůru. Později se již obrací do přirozené podoby a ovládá let všemi směry.

Podrobné záznamy s bohatými ilustracemi o výskytu Kokotek na území Prachovských skal si ve svém deníku pečlivě vedl vášnivý ornitolog Dr. Dezidér Kámils (*1883 †1950) z Vysokého Veselí, který se pozorování tohoto druhu věnoval již od ranného dětství. Ve svém deníku také zmiňuje osobní setkání s významným německým anatomem, zoologem a vysokoškolským profesorem Carlem Gegenbaurem na slavnostním zahájení První celostátní výstavy volně žijícího ptactva , která se konala v létě roku 1902 v Blovicích u Plzně. Profesor Carl Gegenbaur (*21.8.1826 †14.6.1903) výskyt stejného druhu zmiňuje v knize Grundzüge der vergleichenden Anatomie z roku 1859 – česky Základy srovnávací anatomie. Uvádí zde, že podle věrohodných informací od místních sedláků byli dva ptáci tohoto druhu spatřeni na několika místech na jaře roku 1851 v italských Dolomitech a o něco později, v září téhož roku, byl také nalezen uhynulý kohoutek poblíž městečka Santa Maddalena v Jižním Tyrolsku. Odborný časopis Jonge Ornitholoog o několik let později píše o nálezu jednonohého kohoutka, který byl oznámen na záchytné ornitologické stanici v holandské vesničce Kockengen nedaleko okresního města Utrecht. Přivolaný veterinář však podrobnou prohlídkou tělíčka zjistil, že se jedná v Holandsku o poměrně rozšířený chocholatý druh kura domácího a chybějící končetina mu byla s největší pravděpodobností amputována neosvětlenou projíždějící drážní drezínou. Jiné záznamy o výskytu těchto ptáků zatím nebyly v žádné odborné literatuře nalezeny. Vědci bohužel neberou záznamy Dr. Dezidéra Kámilse příliš vážně, neboť podle dohledaného zápisu v úřední knize obecního archivu ve Vysokém Veselí vedl velmi podivínský život a také byl ve svém okolí znám jako místní opilec. Velmi často na veřejnosti, většinou v blízkosti dětských pískovišť, ve stavu opilosti poskakoval na jedné noze a vydával hlasité zvuky které vydávají Kokotky při opouštění místa snůšky po neúspěšném pokusu umístění vajíčka do vaku. Na žádost Uličního výboru Vysokého Veselí a soudruha Jiřího Mlčocha, tehdejšího tajemníka KSČ, byl Dr. Kámils umístěn na 9 měsíců do Státního ústavu pro choromyslné v Havlíčkově Brodě kde se dobrovolně podrobil elektrokonvulzivní terapii. Bohužel vědec, krátce po svém propuštění, na podzim roku 1950 ve věku 67let, tragicky zahynul při nočním slaňování s Hlaholské vyhlídky, pravděpodobně při sběru vajec. Jeho deník byl zcela náhodou nalezen až po několika letech ve skalní štěrbině poblíž místa jeho dopadu, bohužel ve značném rozkladu. Místy byl téměř nečitelný a zároveň nesrozumitelný, takže pro vědecké účely jej nebylo možné použít. O odchov Kokotek v zajetí se zatím pokusil pouze jednou v roce 2011 významný místní ornitolog a tehdejší správce jičínského zámku RNDr. Blahoslav Kámils Ph.D.(* 1957), pravnuk Dr. Kámilse, který ve stopách svého předka v pozorování tohoto vzácného, téměř vyhynulého druhu usilovně pokračuje. Bohužel pár Kokotek žil v jeho zajetí pouze krátce, jelikož na nádvoří zámku sám, značně opilý, při pádu ze schodů svým zalehnutím slepičce způsobil zlomeninu jediné dolní končetiny v krčku. Vyděšený kohoutek zbídačenou samičku hned druhý den opustil a slepička během několika dnů uhynula žalem. Další pokusy umělého odchovu zatím nejsou známy, chovatele zřejmě odrazuje velmi dlouhá doba pohlavní dospělosti ptáků (30 let).

Pro účel záchrany Kokotek byl vytvořen přírodní medový likér, který obsahuje pečlivě vybrané byliny a suroviny z místní lokality a na jehož etiketě je použita původní kresba z nalezeného deníku Dr. Dezidéra Kámilse.

Značný finanční obnos bude z prodeje likéru uvolněn vzniklé společnosti, která se zaváže zajistit a následně zrealizovat vybudování krmítek a jejich pravidelné doplňování pískem aby ptáci nenarušovali ozobem skalní masiv.

Důrazně doporučujeme návštěvníkům skalního města a jeho okolí aby v případě nálezu ptáčete ležícího nohou vzhůru nepanikařili, opatrně ho otočili a podali informaci správci parku.

Nepřesouvejte ho prosím na jiné místo !

Děkujeme.